Tomova velká cesta na Ti-FLY X

Úvod:

Do důchodu mi zbývá 24 dní celkem…17 pracovních dní…ne že bych to počítal

Chtěl bych podniknout větší cestu, na oslavu mého odchodu do důchodu. „Apalačský trail“, „Pacific Crest Trail“ nebo „Continental Divide Trail“? 4000 km v každém případě…dlouhá cesta na to jít ji pěšky. Možná jízda by byla snesitelnější? Nakonec jsem se začal více zajímat o „Great Divide Mountain Bike Route“ (GDMBR)

Trasa:

Jen tak pro pořádek…neplést si závod „Tour Divide“ a GDMBR trail, který je vlastně cyklistická trasa, protínající celé Spojené státy. Je vzdálená od civilizace a bez jakéhokoliv zabezpečení…zmínil jsem už slovíčko vzdálená? Většinou dlouhé pouštní přejezdy okořeněné horskými etapami. Hrubým odhadem 60 km převýšení, 80% nezpevněný povrch a šotolina, zbývajících 20% hrubé traily a chodníčky.

Myšlenka na to, že bych měl sedět týdny a měsíce na klasickém kole ve mně nevzbuzovala moc jistoty. Chtěl bych spíše něco uvolněnějšího, protože tenhle výlet je rozhodně něco, co bych si rád užil. Nechci jen slepě hltat kilometry. A navíc, mám i jisté další požadavky…

• Trochu pohodlí: je to přece jen dlouhá cesta z Mexika do Kanady…60 výškových km je pořádná nálož…a už mi taky není 25 let. Prostě bych si rád dopřál, a ne se jen hnal. Širší pláště, nejlépe „fat“ a celo-odpružený rám je základ.
• Spolehlivost: chci více jezdit než pořád něco dávat dohromady. Chci prostě jet, užívat si výhledy, stanovat v pohodlí svého stanu, dobře jíst a užívat si vše, co k tomu patří. Rozhodně nechci poslouchat neustálé kvílení kotoučů, které jsou špatně nastavené, upravovat brzdové destičky, zabývat se zničeným tlumičem nebo si hrát s přehazovačkou. A cesty Nového Mexika jsou notoricky známe svou špatnou kondicí. Kolo dostane rozhodně zabrat, takže musí být bytelné a prověřené.
• Kapacita: Povezu si „plnou polní“, protože cestou je minimum míst, kde se dají zásoby doplnit. Chci jíst zdravě, abych měl dost energie. Vajíčka, maso, olivový olej, mrkve, brambory a cibule. Ale čerstvé jídlo znamená váhu navíc. Stan pro dvě osoby mi dopřeje dostatek místa a ochrání před moskyty, ale zase váha navíc. Přidejme k tomu základní vybavení na cesty a nějaké náhradní díly, telefon, náhradní boty atd. Už se nám to kupí. Potřebuji něco, co zvládne pár kilo navíc a vydrží.

Na čem jedu:

Mám štěstí, že žiju v Austinu, stát Texas, kde sídlí obchod „Easy Street recumbents“. Mike a Mica mají bohaté zkušenosti, co se týče lehokol. Po krátké rozmluvě a pár testovacích jízdách jsem se rozhodl, že to pravé pro mě bude ležatá tříkolka. Pokud jste na tom nikdy neseděli, doporučuji zastavit se u nich na zkoušku. Jedním slovem je to sranda. Přirovnal bych to ke křeslu s pedály, opravdu uvolněné a pohodlné.

Proč zrovna ležatou tříkolku? Má hodně výhod. Uveze toho opravdu dost – můžete si toho vzít kupu, aniž byste museli řešit každý gram nebo místečko, kam to dát. Potřebujete vodu na dlouhý denní přejezd? Proč si nevzít zrovna několik desítek litrů? Žádné otlačeniny na zadku a už vůbec ne upnuté cyklistické kalhoty. Konec bolavým rukám nebo krku. Můžete si užít ranní kafe, obepsat zprávy, mrknout do mapy, a i klidně shodit jednu vrstvu oblečení – všechno za jízdy. Máte volný rozhled, můžete se kochat krajinou a klidně si i nasadit slamák. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál.

Prozkoumal jsem produkty více značek, ale žádný se nezdál být tím, co potřebuji pro tenhle výlet. Jeden měl výborné zapouzdřené odpružení, ale nebyla možnost bubnových brzd. Jiný je měl, ale odpružení nestálo za nic. Obvolal jsem pár výrobců, zda by mi nevyrobili něco na zakázku. Ale žádný úspěch, odpověď byla vždy v podobném duchu, jako „neděláme“ nebo „nepotřebujeme“.

Jeden výrobce byl v tomto ohledu zcela odlišný, AZUB z České republiky. Jeho reputace v Evropě a Asii je bezpochyby vynikající. Vyrábí robustní, odolné stroje, které už zažily nespočet expedic po celém světě.

Napsal jsem jim tedy s nápadem, zda by mi nepůjčili ležatou tříkolku, kterou bych mohl otestovat na zmiňovaném trailu. Nicméně Honza z AZUBu přišel s trochu jiným nápadem, měl v záloze pár konceptů, které bylo třeba otestovat. Slovo dalo slovo, a nakonec jsem si odvážel zakázkovou prototypovou tříkolkou, která sdružovala moje i Honzovy představy.

Osazení:

Začali jsme s rámem z Ti-FLY, který disponuje předním odpružením z titanových ližin (TC4 titan) a zadním tlumičem SR Suntour UnAir, chod 165 mm. Přidali 90 mm bubnové brzdy Sturmey Archer pro spolehlivý, voděodolný a bezúdržbový chod. Jako pohon jsme zvolili převodovku Pinion P1.18, která poskytuje rozsah převodů 13 – 83 (636%), v kombinaci s převodníky 24 zubů ve předu a 26 zubů vzadu. Po pár úpravách jsme byli schopni rám osadit třemi 26“ koly, která jsme obuli na pláště Schwalbe Good Sam. Ty by měly poskytnout dobrý valivý odpor a přilnavost v terénu. Posledním bodem byl standardní AZUBí tříkolkový nosič na zadní stavbu, který je prostě skvost.

Všechno funguje, jak má. Minimální údržba. Brzdy by měly vydržet minimálně 1600 km bez mého zásahu, Pinion potřebuje výměnu oleje až po zhruba 10 000 km a pláště Schwalbe disponují ochranou proti defektu páté úrovně. Co už bude jen na mě je běžná údržba, jako umytí, pokud bude hodně od bláta, kontrolovat tlak v pláštích, mazat řetěz a šlapat šlapat šlapat…

Azub si ještě není jistý, jak tuhle tříkolku pojmenovat, slyšel jsem něco jako „Ti-FLY 78“…ale osobně preferuji „Ti-FLY Triple 26“

Příště: Oblečení na cestu…

Mějte se, Tom