LOUČIL JSEM SE SE ŽIVOTEM

Honza Žďánský je náš kamarád a s naší podporou objel na klasickém kole severní polokouli. Na podzim roku 2014 dostal bláznivý nápad přejet na kole zamrzlé sibiřské jezero Bajkal. Stačilo pár minut a bylo jasné, že to budeme my, kdo se postará o vývoj a konstrukci fat triku vhodného na sníh, jehož základem bude AZUB T-Tris, a že Honza vyrazí na svou ledovou expedici v březnu následujícího roku na třech kolech. Na následujících řádcích se dozvíte vše o celém zážitku, o přípravách, velkém strachu i radosti a také o zemětřesení. Doporučujeme, abyste si předtím, než začnete číst, oblékli alespoň pár pěkně teplých ponožek.

Nápad na zimní přejezd Bajkalu

V hlavě mi to doutnalo více než rok. Ta myšlenka mě vlastně napadla přímo tam, u jezera. Během své cesty do Japonska jsem strávil několik dní na jeho jižním břehu a měl jsem čas na přemýšlení. Touha udělat něco neobvyklého a nového mě nakonec skutečně přivedla na led Bajkalu. Samotné plánování skutečné polární expedice bylo výzvou samo o sobě. Čím více jsem o polární tematice studoval, tím více jsem byl odhodlaný se do nějakého mrazivého dobrodružství pustit. Zlom nastal poté, co jsem o cestě mluvil se svými kamarády v Azubu. Ti přišli s vlastním nápadem a navrhli, aby se cesta uskutečnila na jimi vyrobeném lehokole. S tímto návrhem dostala celá cesta nový rozměr, větší přesně o jedno kolo.

Sibiřská zima

Brzy se objevily nečekané komplikace. Týden před odjezdem jsem se dozvěděl, že toho roku byla sibiřská zima extrémně teplá a že jezero místy nezamrzlo. Celou zimu jsem sledoval počasí a teploty nepřekročily hranici -10 °C. Zpráva o „teplé zimě“ mě tedy překvapila.

100 % mých fyzických sil

Přesto jsem 6. března krátce po poledni stanul na břehu Bajkalu ve vesnici Kultuk a vydal se na sever. Sněžilo a foukal vítr, viditelnost byla asi půl kilometru. Zanedlouho začala být vrstva sněhu na zamrzlé hladině jezera stále obtížněji průjezdná, až jsem byl nucen zastavit a sesednout z tříkolky. Věděl jsem, že možnost, že budu muset táhnout tříkolku za sebou, tu byla, ale strávit šest dní v postroji nikoliv. Hluboký prachový sníh a závěje znemožňovaly jízdu na tříkolce, takže mi nezbývalo nic jiného než se pohybovat vpřed pěšky. Den za dnem, osm hodin tvrdé práce při překonávání ledových stěn a hřbetů, všude sníh. Přecházení nebo obcházení trhlin vyžadovalo nasazení 100 % mé fyzické síly. Zde jsem objevil nečekanou výhodu tříkolky, možnost přemístit náklad mezi přední kola, čímž vznikl fatbike vozík, který byl dostatečně stabilní a snadněji ovladatelný. Nejkritičtější okamžiky přišly s trhlinami v ledu. Narážel jsem na ně každý den. Některé jsem mohl jen překročit a pokračovat dál, jiné, široké 50-70 cm, jsem musel obcházet, dokud jsem nenašel místo, kde jsem mohl risknout přechod. Na chybu nebyl prostor. S vědomím, že jsem „v tom“ sám a přivolání cizí pomoci nepřipadá v úvahu, byla opatrnost mou nejvyšší prioritou. Za šest dní se mi podařilo postoupit o něco málo přes 100 km. Byl to žalostný výsledek. Můj optimistický plán, že jezero překonám za dva týdny, byl už jen úsměvnou vzpomínkou.

Závěrečný úder

Zlom nastal po týdnu, kdy jsem konečně začal vidět hladký led a zmrzlé závěje se staly průjezdnými. Přesto jsem nebyl schopen zrychlit. Od trhlin v ledu nebylo oddechu, a co víc, začal jsem narážet na místa, kde byl jen tenký led. Přestože jsem kvůli obcházení špatných míst ušel a najezdil mnoho kilometrů, můj přímý postup činil jen asi 20 kilometrů za den. Bylo jasné, že k dokončení cesty budu muset doplnit zásoby jídla uprostřed jezera, na ostrově Olchon. To se mi bohužel nakonec nepodařilo. Desátý den dostala celá cesta poslední ránu. V jedenáct hodin dopoledne, zrovna když jsem se začal přesouvat k levému břehu, přišlo zemětřesení doprovázené strašlivým zvukem praskajícího ledu, který rozkmital „pevnou půdu“ pod mýma nohama. Nekonečné vteřiny jsem se zatajeným dechem a srdcem až v krku stál a čekal, co bude dál. Zemětřesení otevřelo několik nových trhlin a prasklin a mně nezbylo než se vrátit blíž ke břehu. O hodinu později přišlo druhé zemětřesení, které pokračovalo v rozbíjení ledu. Vyděšený jsem se hnal nejkratší cestou ke břehu. I tak mi těch sedm kilometrů trvalo téměř dvě hodiny. Po této události, která zanechala několik šrámů na mém srdci, jsem si uvědomil, že celá oblast je v tu chvíli naprosto nestabilní, a po dlouhém zvažování jsem se rozhodl přerušit výpravu přes jezero. Odmítl jsem se za těchto podmínek na jezero vrátit.

Z tepla svého domova

Přesto mám na Bajkal krásné vzpomínky. Byla to pro mě obrovská životní lekce, a to nejen kvůli cestování v extrémně nízkých teplotách, ale i po psychické stránce. Příroda je krásná a nepředvídatelná a právě to mě táhne ven, pryč z tepla domova.

Příspěvek od honzy Žďánského

See my profile

FILM

KOMENTÁŘE

<div id="disqus_thread"></div><script>/*** RECOMMENDED CONFIGURATION VARIABLES: EDIT AND UNCOMMENT THE SECTION BELOW TO INSERT DYNAMIC VALUES FROM YOUR PLATFORM OR CMS.* LEARN WHY DEFINING THESE VARIABLES IS IMPORTANT: https://disqus.com/admin/universalcode/#configuration-variables*//*var disqus_config = function () {this.page.url = PAGE_URL; // Replace PAGE_URL with your page's canonical URL variablethis.page.identifier = PAGE_IDENTIFIER; // Replace PAGE_IDENTIFIER with your page's unique identifier variable};*/(function() { // DON'T EDIT BELOW THIS LINEvar d = document, s = d.createElement('script');s.src = 'https://azub-eu.disqus.com/embed.js';s.setAttribute('data-timestamp', +new Date());(d.head || d.body).appendChild(s);})();</script><noscript>Please enable JavaScript to view the <a href="https://disqus.com/?ref_noscript">comments powered by Disqus.</a></noscript>